Tak tady máme říjen, měsíc, ve kterém vrcholí houbařská sezóna. V lesích se od časného rána míhají shrbené postavy, snažíce se s vypoulenýma očima objevit co nejvíc hříbků, kozáků, lišek, modráků, holubinek a dalších známých i neznámých hub. Lysohlávkaři ovšem patří do zcela jiné kategorie, o které dnes psát nebudu. Houbaření se zkrátka stalo národním sportem a lesy na Broumovsku, vydávající své bohatství, lákají do svých útrob stále více lidí.

Pod vlivem houbařské mánie, vydatně podporované televizními stanicemi, vylákán krásným podzimním počasím, vypravil jsem se do lesa i já. Z důvodu prozkoumání dosud neznámých míst a touhy ulovit další záběry na paměťovou kartu, stal se mým cílem kopec zvaný Pasa, přesněji samotný jeho vrchol. Každý den tam totiž projíždím, aniž bych zastavil a prozkoumal, co se skrývá za kopcem, za kterým se při každém přejezdu otevírá krásný výhled na Sněžku. Nebudu tady líčit zážitky z výletu, protože by to vydalo na několik hodin čtení, což by jistě ani zdatný čtenář nebyl ochoten akceptovat. Omezím se jen na sdělení, že jsem si ten krásný den skvěle užil a cestou zpět narazil na rozlehlé místo, kde bylo tolik hub, že jsem skoro neměl kam položit košík. Kdyby mi to někdo vyprávěl, nevěřil bych mu. Tolik hub na jednom místě jsem ještě nikdy neviděl. Nebylo v silách jednoho člověka takovou nadílku odnést, tak jsem jich tam spoustu nechal i pro vás. Ptáte se kde? No, musíte hledat. Ale blízko u silnice to rozhodně není, pěkně se při tom projdete nádhernou krajinou plnou barev. O tom, že v lese se nekřičí, aby se nevyplašila zvěř, nekope se do hub, které neznáme, protože houby jsou přece také živé a někdo jiný je třeba sbírá, neodhazují se odpadky, a když čistíme a krájíme v lese houby, všchno po sobě zahrabeme a zamaskujeme, aby nikdo nevěděl, že jsme tudy prošli, o tom jistě ani nemusím psát. Nebo snad ano?